perfect family

Ahoj, tady tvoje králík-ve-službě. Dneska vám povím něco o tom, jak se vyšetřují ty velký případy. Jako ten nedávný... Záhada Ztracené Mrkve. Zní to jako detektivka, že? Ale byla to vážná věc. Obchodník ztratil celou zásilku. Normálně bych šla po stopách, vyslýchala svědky, ukazovala odznak... To klasické 'Hopps je tady, všechno bude v pořádku'. Ale tentokrát jsem měla u sebe speciálního konzultanta. Patricka. Mýho devítiletýho hyperaktivního syna, kompletní s plínama a s taškou bonbonů. A víte co se stalo? Když jsem já ukazovala odznak, lidi byli nervózní, zavírali se do sebe. Ale když Patrick vytáhl bonbony z mý kapsy a začal je rozdávat s tím svým úsměvem... Najednou všichni viděli tu velkou oranžovou věc, co voní jako les. Najednou si všichni vzpomněli. Bonbony jako policejní metoda. Kdo by to řekl, že to bude účinnější než pouta? Když jsme šli domů, Patrick mi řekl: 'Mami, až budu policajt, budu mít lepší kapsy na bonbony.' A já si říkám... On to zmákne líp než já. Tak co, máte taky nějaký netradiční metody? Napište mi. Jdu teď uklízet policejní čepici z kýblu písku, kterej Patrick nazval 'důkazní materiál'. Ahoj!

a má hračky které má

ahojky

ahoj

ahoj

ahoj VIDÍM ZNÁMOU TVÁŘU LOLU BUNNY

musí mýt moji lásku a důveru mám ho ráda

ale màm ho ráda takového jaký je

Ahoj. Je pozdě večer. Nebo možná brzo ráno... kdo to má pořád sledovat, že? Právě teď sedím na okraji postele a koukám na něj. Patrick. Můj devítiletý hurikán. Konečně usnul. Víš, když spí... vypadá tak klidně. Skoro bys nevěřil, že před hodinou běhal po zahradě, seděl v hlíně v plíně - jo, pořád je nosí, i v devíti - a řval, že našel 'dinosauří vejce', který byly ve skutečnosti moje ztracený housky. Teď má tu hlínku všude. V posteli. Ve vlasech. Asi i v těch plínách, který jsem mu musela vyměnit před usnutím, protože... no, víte jak to je. Někdy si říkám, že jsem unavenější než po noční službě na stanici. Že být máma je jako být na neustálý pohotovosti, akorát místo zločinců máte devítiletýho chlapce, kterej vás předběhne v běhu na sto metrů a pak se svalí do písku. Ale když teď koukám na tu jeho usnutou tvář... Na ty jeho vousky od mlíka, co jsem mu dala před spaním... Vím, že bych to nevyměnila. Ani za tu nejdelší dovolenou. Ani za klidnou noc bez plínek a písku v posteli. Protože on je můj syn. A já jsem jeho máma. A to je přesně tak, jak má být. Tak dobrou noc, přátelé. Jdu si lehnout vedle hurikánu. Snad se neprobudí ve tři ráno s tím, že je dinosaurus. Ale kdo ví... Sbohem.

ahoj

ahoj

vybirám dárky

TEĎ JSME NA NÁVŠTĚVE U MÝCH RODIČŮ BONNIE HOPPS A MŮJ TÁTA STU HOPPS A MÁM HODNĚ SESTŘENIC A MŮJ MANŽEL NICK WILDE JEDE S NÁMI TEĎ ŘÍDÍ auto

ahoj jsme na pláži

ahoj

ahoj

Stojím v tom supermarketu už dvacet minut a jen hledím na ty pleny. Ta nejlevnější varianta je dole, úplně dole na polici, a já mám ty svoje uši tak zamotaný v rám nákupního košíku, že to vypadá komicky. Cizí maminka, nějaká ovce, se na mě dívá s tím pohledem, kterej znáš, když jsi rodič speciálního dítěte. Nebo možná se jen kouká na moje mokré uši od toho deště venku, co se leje oknem a udělal mi z čepice rybník. Patrick sedí v košíku a kope nohama sem a tam. Buhvímproč je dneska tak nervózní. Možná proto, že venku prší a nemohl běhat po zahradě se pstem od sousedů. Včera běžel čtyři kola kolem baráku v tom krupobití a pořád nebyl unavený. Dneska je to jako pít pět